Není to vůbec jednoduché, když se náhle dostanete z dětských střevíčků a kolem slyšíte, chovej se už konečně dospěle. V očích kamarádů slovo dospěle znamená spoustu nečekaných skutků, kterými se potřebují zviditelnit a je těžké se jim vyrovnat. Někdy to vyvolá od nich posměch nebo vás postaví před těžká rozhodnutí, jak obstát ve třídě, v partě. Někdy se setkáme s neporozuměním u svých učitelů. Vidí nás jinak, než jací doopravdy jsme. Je těžké je přesvědčit a tak to vzdáváme a vypíšeme boj. A to je vlastně pak boj i s rodiči- neučíš se, neuklízíš, chodíš pozdě, měl bys být tím a tím, chovat se tak a tak…
A díky tomu se pozvolna dostaví vnitřní nepohoda, úzkosti, stres, zdravotní problémy, pochybnosti o našem sebevědomí…jsme vlastně dobří?
Dospívání je těžké období. Mnoho věcí už za své dcery a syny nemohou řešit rodiče. Vrstevníci by se jim smáli, neobstáli by v jejich očích. Ale zároveň je to období, kdy rodiče nejvíce svým dětem mohou pomoci. Jakým způsobem? Svým porozuměním a podporou v době, kdy zrovna vítězství v kolektivech ve školách, v partách, ve sportovních týmech není na dosah. Dát svým skoro dospělým dětem svůj čas, vyslechnout je, povzbudit a podpořit v rozhodování, věřit v ně je velký vklad do jejich budoucího života… a taky velký krok k budování dobrých rodinných vztahů do budoucna
Jak na to? Jednou z možností je navštívit poradnu sám nebo dát prostor k návštěvě své blízké – syna, dceru… Proč? Aby bylo zase dobře J